ZÁKLADNÍ ŠKOLA A GYMNÁZIUM VODŇANY

  • a.jpg
  • b.jpg
  • c.jpg
  • d.jpg

1.9.
Zahájení školního roku (první ročníky v 9:00 galerie MÚ Vodňany)

12.9.
Podzimní maturity - profilová část

partneři školy

 

 



Partnerskou školou vodňanského gymnázia je již 7 let škola Ference Kazinczkého v Nyíregyháze. A proto jsme my, studenti tercie, v neděli 5. června v brzkých ranních hodinách nastoupili do minibusu, který nás odvážel za maďarskými kamarády. Dešťová clona se roztrhla těsně před cílem, když jsme vjížděli do Nyíregyházy - zřejmě předzvěst toho, že náš čeká nádherný týden. Únavu z delší cesty spolehlivě zahnalo milé přijetí, někteří vítali své hosty dokonce i s kyticí čajových růží. Pak už nastal čas rozejít se do maďarských rodin. Byli jsme trošku nervózní i plní očekávání...

Ráno jsme se po oficiálním přivítání ve škole vydali na prohlídku města. Její součástí byla návštěva divadla - ocitli jsme se pod světly lamp na jevišti, proplétali jsme se mezi kulisami v divadelním skladu, obdivovali jsme stovky kostýmů, které nám vyprávěly o různých rolích. Před divadlem nás z plakátu pozoroval Bohumil Hrabal, neboť místní divadelní soubor nastudoval jeho dílo Příliš hlučná samota. Odpoledne nás čekala jedinečná exkurze do továrny firmy Lego. Do království, kde plní dětské sny, jsme vešli branou z obřích stavebnicových kostek. V reflexních vestách jsme procházeli výrobními halami a sledovali stroje, jak chrlí ze svých úst kostičky všech barev. Na památku jsme dostali malou hračku.

Velkým lákadlem Nyíregyházy je tamější ZOO, která v úterý okouzlila i nás. Putovali jsme všemi světadíly a pozorovali jejich zvířecí obyvatele. Ve spodním patře Zelené pyramidy, pod tropickým pralesem s vodopádem a visutými lanovými lávkami, jsme se ponořili pod hladinu oceánu. V proskleném tunelu Oceanária se nám přímo nad hlavami proháněli žraloci. Po veselé tulení show jsem se občerstvili v Bambusové restauraci a vyrazili natěšení do termálních lázní. Dlouhé světélkující tobogány jezdily rychle a plivaly nás do bazénů. Snad každý alespoň jeden otestoval, i učitelé se přidali. Pak jsme se spokojeně vyhřívali v teplé termální vodě venkovního bazénu. Při kohoutích zápasech všichni znovu skončili pod hladinou, ale i tak to bylo krásné odpoledne.

Středa byla ve znamení celodenního výletu do vápencové oblasti Aggtelek. Své podzemní krásy nám odkryla obrovská krápníková jeskyně, jejímiž útrobami jsme procházeli déle než dvě hodiny. Zastávka v odpočinkové zóně Miskolctapolca na zpáteční cestě patřila k nejlepším bodům programu - zběsilou jízdu na bobové dráze si mnozí studenti užívali i několikrát za sebou.

Čtvrtek začal o poznání klidněji představením mediballu, sportu, který v sobě propojuje meditaci i tanec a velmi ladně využívá energii míče. Když si všichni hru vyzkoušeli, přenesli jsme se pomyslně zpět v čase. Následovala totiž návštěva skanzenu v okrajové městské zóně Sóstó. Domečky s doškovými střechami a dobovým zařízením, dřevěná zvonice či stará škola s kalamáři a rákoskou pana učitele nám pomohly pochopit, jak vypadal maďarský venkov v předešlých staletích. Ve folklorním duchu se neslo i odpoledne na maďarském statku s výukou lidových tanců (především čardáše), ukázkou krojů a projížďkou na voze taženém koňmi.

Pátek byl dnem loučení, objímání, dárků na rozloučenou i ukápnutých slziček. Jazyková bariéra byla dávno prolomena a společný komunikační kód nalezený. Foto na rozloučenou, poslední zamávání a vyrážíme z Nyíregyházy do hlavního města. Budapešť nám pyšně ukazuje své nejhezčí památky - náměstí Hrdinů, hrad Vajdahunyad, lázně Széchenyi. My ovšem míříme k Parlamentu, kde máme objednanou prohlídku. Vstupní hala i schodiště jsou slavnostně nasvícené - není to kvůli nám - je zde právě na návštěvě kirgizský prezident. Máme štěstí, potkáváme ho v jednom ze sálů, usmívá se a mává nám, studentům vodňanského gymnázia. Pozdrav na šťastnou cestu domů!